Dřevěný šindel 4. díl - Údržba, nátěry, životnost, opravy, ochrana

K zachovávání kvalitní dřevěné krytiny z šindelů je nesporně důležitá její údržba a ochrana. Pod pojmem ochrana dřevěných konstrukcí a prvků se často rozumí jen užívání chemických prostředků a přípravků určených k ochraně. Ochranu dřeva je nutno chápat jako soubor mnohých opatření, která jsou k trvanlivosti vzájemně integrována do materiálu, tedy pak do prvku od prvopočátku. Jde jak o výběr vhodného dřeva, jeho následná klasifikace k určení pro konkrétní výrobu, tak jeho způsob zpracování, manipulace, uskladnění a v neposlední řadě jeho použití – montáž, v našem případě zhotovení střešní krytiny.
Sebelepší výrobek nevhodně osazený může mít vlivem nekvalitní montáže podstatně zkrácenou životnost.

Jak správně udržovat dřevěný šindel

Pro pokrytí střechy jedlovým šindelem lze dle dohody mezi investorem a VDS sjednat pravidelnou údržbu prohlídkou, dále pravidelnou aplikaci nástřiku proti biotickým vlivům a s hydrofibizací, což eliminuje vznik mechových porostů; dále pravidelný nástřik přírodním olejovým roztokem proti sesychání šindelů a tím k prodloužení životnosti krytiny. Ochranný tlakový nástřik pistolí (nástřik se dostává do všech pórů a záhybů) provádět poprvé po pokládce po 2-3 letech, následně pak po 5 letech.
Tím bude zaručena dlouhá životnost nové šindelové střechy. Shodně platí pro šindelové opláštění.

Poznámka:

V současné době se k impregnaci šindelů využívá spec. vakuové tlakové komory, která je při impregnačním procesu uzavřena. Vyrobené a částečně vyschlé šindele se impregnují přípravkem WOLMANIT CX-10.
Pro konzervační nátěry se užívá v současnosti přípravek Karbolineum EXTRA v různých barevných odstínech.
Tento přípravek je nejen impreganční, ale i ochranný proti plísním a současně barevný s funkcí výrazovou.

Důležité:

- Výběr dřeva pro výrobu šindelů

- Zhotovení šindelů.
Podélně vytržená vlákna nebo přechod povrchu přes vlákna (tj.přerušená vlákna) způsobují vzlínání vody do šindele. Praskliny, suky, deformace, nerovnosti, podélná zeslabení (tj. „vznik korýtek“) při štípání na plotny vedou k zeslabení příčného průřezu (tloušťky), což má podstatný vliv na trvanlivost šindele a jeho odolnosti proti prasknutí. To zpravidla nastává okamžitě při montáži, vyskytuje-li se toto podélné zeslabení zvláště v blízkosti drážky, kde paralelní průběh zřízené drážky a podélného zeslabení prvku vede při zasunutí břitu do drážky k jejímu nalomení nebo prasknutí. Trhlinou následně dochází k pravidelnému zatékání vody a následné zrychlené degradaci prvku.

- Pokládka šindelů nerespektující v řadách nad sebou spoje. Dostatečné vystřídání spojů (břit–drážka) v řadách nad sebou tak, aby bylo využito plné plochy šindelů nad spodním spojem dvou šindelů, zvyšuje odolnost proti silným dešťům a tzv. hnané vodě, která se pod silou větru „vtlačuje“ pod krytinu a do jejich spojů.

Určitě by se neměly ponechávat na latění šindele, které prasknou již při přibíjení. Odstraněním dílce s přítomností suku, a to i drobného, je nutností. Později vytlačený suk umožňuje vnikání vody do krytiny. Ponechání prvku se sukem, který je překryt další plochou šindele, je také nevhodné. Není argumentem sdělení, že suk není vidět a je proti dešti zakrytý. Pro požadované překrytí šindeli jednoznačně vyplývá dodržení kvality v plné míře na jeho celé ploše, zvláště když přesahy zabezpečují ochranu proti hnanému dešti. Jakékoli suky, a to i jednostranné a drobné, jsou zcela nepřípustné!

Trvanlivost šindelové krytiny zvyšuje i správná příprava podkladu, tj. roštu z latí, případně bednění s rošty v úžlabí. Jejich odpovídající profil vůči osové vzdálenosti krokví je významný z důvodu zajištění přímosti latí a vyloučení průhybů. Výše v textu byla zmíněna nutnost posoudit únosnost latě při nadměrné osové vzdálenosti krokví. Deformované střešní plochy zvlněním, zvláště po větším zatížení sněhem a větrem mají podstatný vliv na spoje šindelové krytiny, kompaktnost a „pevnost zamknutí“ břitu do drážky a na jejich trvanlivost a spolehlivost.

Údržba šindelové krytiny spočívá hlavně v zachovávání její kvality a neporušenosti co nejdelší čas po její montáži. Doporučuje se, aby majitel nemovitosti, na které je krytina osazena se stejným dodavatelem ujednal údržbu a případně i menší opravy po prvotní montáži. Pravidelná prohlídka, čištění, užívání ochranných nátěrů a případná lokální výměna narušených šindelů je nutností pro maximální prodloužení životnosti šindelové krytiny.

Zvláště v místech, kde se nachází v okolí vzrostlá zeleň, je nutno pamatovat i na důsledné čištění povrchu, aby nevznikly podmínky a organické „podhoubí“ pro rozvoj biotických vlivů, zezelenání krytiny v důsledku hub a plísní, zvláště v zastíněných plochách, úžlabí apod. Nutno je kontrolovat i nároží, kouty, detaily napojování u ostění oken a funkci parapetů, případně i správné funkce plechového lemování a parapetů. Lišty musí správně odvádět vodu od svislých stěn a mají mít dostatečnou rozměrovou kapacitu k odvodu vody. Funkce těch prvků může být omezena usazením nánosů nečistot, listím apod. První nátěr krytiny se nedoporučuje ihned po pokládce. Krytina je čerstvá a opatřená přípravky z tlakové impregnace a její povrch dobře nesaje konzervační přípravky, povrch je poměrně zatažený. Mohlo by dojít i ke sloupání nátěrů, což se v praxi také často po montáži stalo. Provedení prvního nátěru se doporučuje za jeden, lépe až za 2 roky po montáži; povrch šindelů přes zimní a letní období se stane mírně poréznějším a savějším po lehkém narušení povětrnostními vlivy. Šindele pak lépe přijímají konzervační prostředek do své hloubky hmoty, čímž je ošetření důslednější a kompaktnější. Následný nátěr se zpravidla provádí za 3 roky, dále pak podle potřeby, nejdéle však po pěti letech. Vždy by se mělo jednat minimálně o dva nátěry po předchozím očištění povrchu. První nátěr má charakter penetrační a plně se vpije do povrchu šindelů. Druhý nátěr je krycí a vytvoří dostatečný ochranný film proti povětrnostním vlivům. I tak je nutno krytinu kontrolovat a zhodnotit stav předcházejícího ochranného nátěru, zda ještě plní svoji funkcí. Při časovém odložení nátěrů šindelové krytiny o rok a déle dochází k podstatnému rozesychání povrchu dřeva do jeho hloubky (hlubší degradací a k rozvolňování vláken). To má za následek velmi vysokou spotřebu konzervačního prostředku aplikovaného v ploše, který někdy již ne dostatečně konzervuje dřevo z důvodu velkého „zvrásnění a eroze“ šindele.

Otevřená zahradní besídka míněná jako převlékárna v zahradě Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí z 30.let 20.století. (Foto R. Zámečník, 2013)

Nátěry se v současné době provádějí jak štětci, tak i tlakovým stříkáním, kdy pod tlakem stříkaný přípravek lépe vniká do šindelových spojů a místně i pod šindel. Pro danou aplikaci je nutné volit odpovídající koncentraci a naředění přípravku, a to nejlépe již po dohodě s výrobcem, který konzervační přípravek v potřebné koncentraci připraví. V současnosti se užívá v České republice ke konzervaci a ochraně šindelových krytin komplexní přípravek Karbolineum EXTRA (výrobce DETECHA Nové Město nad Metují). Jde o dekorativní, impregnační a fungicidní komplexní ochranu dřeva.

Přípravek je obvykle dodáván v deseti základních odstínech:

- Jantar (světle okrově hnědá);
- Pinie (světle okrově hnědá);
- Dub (světle hnědá); Ořech (světle hnědá);
- Mahagon (světle červeno hnědá, srnčí hněď);
- Kaštan (středně až světle hnědá);

- Teak (sytě hnědá);

- Třešeň (červenohnědá);

- Palisandr (velmi výrazně tmavý);

- Jedle (nazelenalý).

 

Případnou kombinací barev lze namíchat i jiné odstíny přípravku pro nátěr dřevěných konstrukcí. Obecně lze hovořit, že sytější odstín, tj. s tmavší pigmentací má mírně lepší ochranné účinky proti UV záření. Naopak velmi tmavé nátěry povrchů v letních slunných dnech silně zahřívají jak dřevěné konstrukce, tak i povrch šindelové krytiny. V dřívějších dobách se užívaly přírodní nátěrové materiály jako lněná fermež, která se dobře vpila do povrchu a „promastila“ krytinu do hloubky. Lněná fermež má svoji charakteristickou vůni i vzhled. Nicméně prostředek Karbolineum EXTRA obsahuje i přípravky s preventivní ochranou proti biologickým škůdcům, zvláště houbám. V

minulosti jsme se také často setkávali s nátěrem tzv. „vyjetými motorovými oleji“, které spíše dřevěné konstrukce esteticky znehodnocovaly. Povrchy pak zapáchaly a v letních měsících úkapy zatěžovaly životní prostředí. Tyto a obdobné materiály na ropné bázi jsou zcela nepřípustné a z ekologického hlediska k nátěrům a impregnaci zakázány.