Názvosloví střech

Informace vycházejí z  normy ČSN 73 1901

Plochá střecha:

střecha se sklonem vnějšího povrchu menším než 10°

Šikmá střecha:

střecha se sklonem vnějšího povrchu v rozmezí od 10° do 45°

Strmá střecha:

střecha se sklonem vnějšího povrchu větším než 45°

Nepochůzná střecha:

střešní konstrukce zajišťující funkce střechy, umožňující přístup na střechu pouze za účelem kontroly stavu střešního pláště a dalších zařízení na střeše a umožňující nezbytnou údržbu

Pochůzná střecha, Provozní střecha:

střešní konstrukce zajišťující mimo funkci střechy ještě další požadavky objekt např. pro účely dopravy, sportu, rekreace, pro speciální technologické vybavení nebo pro extenzivní či intenzivní zemědělské využití jako tzv. vegetační střecha

Střešní plášť:

Jednoplášťová střecha:

střešní konstrukce oddělující chráněné vnitřní prostředí od vnějšího prostředí jedním pláštěm, který sestává zpravidla z několika různých materiálů, kde jednotlivé vrstvy na sebe doléhají a dle požadavků plní specifické funkce

Několikaplášťová střecha:

střešní konstrukce oddělující chráněné vnitřní prostředí od vnějšího prostředí několika střešními plášti, které jsou od sebe oddělené vzduchovými vrstvami. Každý plášť pak plní přesně vymezenou funkci a bližší označení se určuje podle počtu plášťů a dalších charakteristik.

Nosná střešní konstrukce:

část střechy přenášející zatížení od jednoho případně více střešních plášťů, doplňkových konstrukcí a prvků, sněhu, větru, vody a provozu do svislých částí objektu

Skládaná krytina:

krytina vytvářená z plošných rovinných nebo tvarovaných dílců vzájemně spojovaných přesahem, na drážku nebo pomocí spojovacích lišt. Skládané krytiny musí spolehlině odvádět dešťové srážky (tzv. vodoodvádějící), ovšem nejsou vodotěsné při hydrostatickém nebo hydrodynamickém tlaku - propouštějí vodu ve spárách.

Skladba střechy:

střešní souvrství: souhrnné označení všech vrstev střechy

Střešní vrstvy:

Drenážní vrstva: vrstva

umožňující snadný odtok přebytečné vody nad hlavní či pojistnou hydroizolační vrstvou

Expanzní vrstva:

tenká vzduchová vrstva nebo materiál s velkou pórovitostí umožňující vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším prostředím. Jde pouze o mikroventilaci - nikoliv o větrání střechy. Tato vrstva plní obvykle i funkci dilatační vrstvy.

Filtrační vrstva:

vrstva zachycující vyplavované jemné částečky z některých materiálů střešního pláště vodou nebo částečky jiným způsobem vnášené do skladby střešního pláště. Filtrační vrstva chrání drenážní systém před zanesením.

Hydroakumulační vrstva:

vrstva zachycující část srážkové vody - ta může být potřebná pro růst rostlin v souvrství vegetačních střech

Hydroizolační vrstva:

vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střeše se blíže označují jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolační vrstva.

Ochranná vrstva:

vrstva chránící hydroizolační vrstvu, případně i jiné vrstvy střešního pláště před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí, zejména proti mechanickému poškození či UV záření

Parotěsná vrstva:

vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do vrstev střešního pláště, především pak do vrstvy tepelně izolační

Podkladní vrstva:

vrstva vytvářející vhodný podklad (zpravidla pevný a rovný) pro následnou vrstvu nebo vrstvy střešního pláště

Provozní vrstva:

zpravidla sestává z více vrstev při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy. Jedná se např. o střechy pochůzné, pojízdné, vegetační, případně jejich kombinaci

Separační vrstva:

vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, provozních, chemických nebo jiných důvodů

Signalizační systém:

systém technických opatření umožňující zjistit poruchu hydroizolačního systému a lokalizovat místo poruchy

Dilatační spára:

je konstrukční úprava umožňující roztažnost nebo smrštitelnost vrstev střešního pláště bez jejich porušení. Provádí se v monolitických vrstvách - jejich četnost (velikost dilatačních celků) pak závisí na tepelném zatížení vrstvy.

Tepelně izolační vrstva:

vrstva zajišťující požadovaný teplotní stav vnitřního prostředí - zabraňující nežádoucím tepelným ztrátám v zimním období a tepelným ziskům v letním období

Vegetační vrstva:

vrstva určená pro růst rostlin, keřů nebo stromů

Spádová vrstva:

vrstva vytvářející potřebný sklon následných vrstev střešního pláště - zpravidla tepelně izolačních a hydroizolačních

Spojovací vrstva:

spojuje dvě sousední vrstvy střešního pláště

Stabilizační vrstva:

vrstva zajišťující svou hmotností stabilitu vrstev střešního pláště před účinkem sání větru, případně jinými podobnými účinky

Krytina:

konstrukční vrstva chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod krytinou před povětrnostními vlivy (déšť, sníh, kroupy, vítr atd.). Krytina může, ale nemusí být vodotěsná.

Další články z kategorie: Návrhy střech - základní technické informace ZDE