Bydlení ve velmi malém domě přináší svobodu a šetří životní prostředí

S vědomím, že velmi malé bydlení dává více prostoru k životu, se do skromných příbytků v posledních letech stěhují umělci, dobrodruzi a cestovatelé, ale také celé rodiny. Přináší jim radost ze znovunabyté svobody a dobrý pocit z toho, že jejich bydlení je šetrné k životnímu prostředí.

Když žijeme ve velmi malém domě, přirozeně se nabízí, že nespotřebováváme tolik zdrojů a náš ekologický dopad na životní prostředí není tak velký. Zatímco v Evropě je tento způsob bydlení teprve čerstvě venku z plenek, ve Spojených státech má poměrně dlouhou tradici a tam také proběhla studie, která zjišťovala, jak moc je toto úsporné bydlení k životnímu prostředí šetrné. Ukázalo se, že ekologická stopa může být po změně bydlení z velkého na velmi malé až o 45 % menší. S výrazně menším domem k bydlení chtě nechtě přicházejí i další změny životního stylu a právě to pak zmenšuje dopad, který naše životy mají na prostředí, v němž žijeme.

Ve velmi malém domě méně spotřebováváme a také vytváříme méně odpadu. Velmi malý dům není nikde přesně definován, ale je jasné, že jde o dům, který je malý a efektivně zařízený a upřednostňuje kvalitu před kvantitou. Důvody k tomu, proč si někdo k životu zvolí takto úsporné bydlení, jsou nejrůznější – od životního stylu šetrného k přírodě přes výhody, jaké nabízí jeho mobilita, celkové zjednodušení života s méně věcmi až po dosažení finanční nezávislosti, protože velmi malé domy pochopitelně nestojí zdaleka tolik jako domy běžné.

 

Bydlení ve velmi malém domě může ale přinášet i návyky, které k životnímu prostředí až tak šetrné nejsou. Při zpracovávání zmíněné americké studie bylo zmapováno více než sto návyků, které může toto bydlení obnášet – 86% z toho bylo pozitivní ve smyslu dopadu na životní prostředí a zbytek ne. Například minimalistický šatník, zachytávání dešťové vody a sdílení jednoho automobilu na jeden dům patří nesporně k těm dobrým. Na druhou stranu se zjistilo, že lidé, kteří si pro život zvolí velmi malé bydlení, svou ekostopu zvětšují tím, že více cestují a častěji si dopřávají jídlo v restauracích a nejrůznějších bistrech. Někteří z dotazovaných přiznávali, že najezdí více kilometrů, protože jejich domečky stojí na odlehlejších venkovských místech, a jiní zmiňovali, že kvůli malé kuchyni jedí častěji venku, a že dokonce méně recyklují, neboť nemají tolik místa na uchovávání recyklovatelného odpadu a k recyklačním kontejnerům je to většinou poměrně daleko.


Vlastníci malých domů častěji cestují a zvyšují tím svou ekologickou stopu

Tyto negativní návyky je dobré mít na paměti – mohou posloužit jako vodítko pro designéry a stavitele velmi malých domů a ti si s nimi mohou v budoucích návrzích úsporného bydlení lépe poradit. Nicméně celkově ze studie vyplývá, že všichni, kteří se rozhodli pro velmi malé bydlení, i když je k tomu nevedly environmentální pohnutky, svůj dopad na životní prostředí zmenšili. Velmi malé domy díky své velikosti spotřebují jen velmi malé množství energie na vytápění, klimatizaci a osvětlení. Pokud jsou domečky vybaveny solárními panely, je jejich ekostopa ještě menší. Znamená to tedy především to, že čím úsporněji bydlíme, tím šetrnějšími jsme k životnímu prostředí.

Příznivci úsporného bydlení rádi argumentují tím, že prvním velmi malým bydlením byly jeskyně pravěkých lovců. V novodobějších dějinách je za otce velmi malého bydlení považován americký spisovatel Henry David Thoreau a jeho chata na břehu amerického jezera Walden. Jeho kniha Walden je oblíbenou četbou minimalistů a nadšenců pro život v přírodě. Její poselství je jasné: už ve své době hlásal Thoreau návrat k přírodě a jednoduchému způsobu života, jež přinášejí do života větší jasnost, prohlubují soustředění a upevňují životní záměr.

Jeden z nejznámějších citátů z jeho knihy říká, že bohatství člověka se měří tím, bez kolika věcí se obejde. Nejlépe to vystihuje samé jádro Thoreauovy životní filozofie: že život není o tom, kolik toho vlastníme, ale o tom, s jakým málem dokážeme být spokojeni. Thoreauova chata na břehu jezera Walden byla sama o sobě odrazem jeho filozofie – malá, skromná a prostě zařízená. Původní stavba už neexistuje, ale byla postavena její kopie. Uvnitř je krb, postel, stůl a židle.


Někteří majitelé malých domů méně recyklují, protože nemají přístup ke kontejnerům

Ale trvalo to ještě dalších více než sto let, než se velmi malé bydlení – tiny house movement – dostalo do povědomí lidské společnosti a stalo se masovější záležitostí. Prvním průlomovým mezníkem byla kniha anglické architektky Sarah Susankové Ne až tak velký dům, která vyšla v roce 1998 a vyzývala majitele domů, aby dali přednost kvalitě před kvantitou. Kniha měla velký vliv na přemýšlení těch, kteří si uvědomovali, že dobrý prostor je lepší než velký prostor a že určitými architektonickými postupy je možné dosáhnout optického dojmu, že prostor se zdá být větší, než ve skutečnosti je. Gary Johnson, jeden ze zakladatelů hnutí velmi malých domů, potvrzuje, že kniha Susankové ovlivnila celou generaci dnešních architektů, kteří se výstavbě velmi malých domů věnují.


Méně je někdy více - a to platí i pro prostor

Skutečnou vlnu stěhování do velmi malých domů pak v roce 2000 odstartoval časopis Des Moines Register, na jehož titulní straně se objevil domeček Jaye Shafera, profesora z univerzity v americké Iowě. „Ten článek všechno odstartoval,“ vzpomíná Gary Johnson. „Jay Shafer bydlel v něčem, co vypadalo jako elegantní kůlna na nářadí.“ Netrvalo dlouho a Johnson s Shaferem se spřátelili a založili Společnost pro malé domy. „Společnost vznikla samozřejmě z opravdového zájmu o velmi malé bydlení, ale také v tom bylo hodně nadsázky, protože upřímně – kdo chce bydlet v kůlně?“ vzpomíná Gary Johnson na začátky hnutí.

Nicméně o rok později si u Shafera jeden takový velmi malý domek objednal a v srpnu 2003 se do něj nastěhoval. Následovala kniha o úsporném životním stylu, který hnutí vyznávalo, a skutečný průlom nastal v únoru 2007, kdy domeček Jaye Shafera představila ve své talk show nejznámější americká moderátorka Oprah Winfreyová. Perfektně to korespondovalo s americkou hypotékovou krizí, která byla v té době na spadnutí. Bylo jasné, že velmi malé bydlení je dobrým a atraktivním řešením.



Zdrojem článku je časopis Priorita.