Návrhy střech – základní technické informace

Dvouplášťová šikmá střecha

16. 4. 2013

Dvouplášťová konstrukce šikmé střechy se vyznačuje tím, že obsahuje ve své skladbě jednu větranou vzduchovou mezeru, obvykle umístěnou mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací střechy. V odborné literatuře jsou označovány jako střechy teplé, protože "teplý" vzduch z vnitřního prostředí prochází střešním pláštěm až pod krytinu a teprve odtud je odvětrán do exteriéru.

Nejjednodušší variantou je nezateplený střešní plášť se skládanou krytinou na laťování (= 1. střešní plášť), kontra latích (= větraná vzduchová mezera) a s pojistnou hydroizolací (2. střešní plášť). Pojistná hydroizolace u dvouplášťových střech může vytvářet buď samostatný střešní plášť, nebo je součástí tepelněizolačního pláště, například pokud je kontaktně položena na tepelné izolaci.

Jednou z variant této konstrukce je střecha s krytinou kladenou na bednění opatřené hydroizolační vrstvou, kdy se může větraná mezera nacházet i pod PHI (např. u plechové falcované krytiny). Tato skladba je ovšem vhodná pouze za určitých podmínek, nevýhodou je zejména nutnost kotvení střešní krytiny přes pojistnou hydroizolaci.

Existují však také konstrukce zcela bez PHI, kdy krytinu tvoří velkoplošné skládané dílce (vlnité či trapézové prvky) a zateplení je řešeno v podhledu pod nosnou konstrukcí střechy. U těchto skladeb je nutné dbát na kvalitní a správně provedenou parozábranu, aby vzdušná vlhkost nevedla ke kondenzaci na spodním povrchu krytiny.


Dále je potřeba zmínit také tzv. difuzně otevřené střešní konstrukce s absencí pojistných hydroizolací i parozábran, které se vyznačují skladbou podporující prostup vodních par do odvětrávané vzduchové mezery a použitím tepelných izolací plnících zároveň funkci odvodu kapalné vody pod krytinou. Správná funkčnost této skladby je podmíněna využitím a správným uspořádáním vhodných materiálů ve skladbě střechy a detailním tepelnětechnickým posouzením včetně kritických detailů.


Základní skladby dvouplášťových šikmých střech:

• střechy bez TI;

- konstrukce s PHI umístěnou volně nad krokvemi, větraná mezera mezi PHI a krytinou,

- konstrukce s PHI na bednění, větraná mezera mezi PHI a krytinou;

• střechy s tepelnou izolací - difuzně uzavřené i difuzně otevřené skladby:

- skladba s nadkrokevní tepelnou izolací nebo kompletizovaným tepelněizolačním dílcem (s provětrávanou mezerou pod krytinou):

• tepelná izolace (resp. kontralatě) s mechanickým kotvením;

- skladba s TI mezi krokvemi (nevhodné kvůli tepelným mostům),

- skladba s TI mezi krokvemi + nad krokvemi,

- skladba s TI mezi krokvemi + pod krokvemi,

- skladba s TI bezprostředně pod krokvemi,

- skladba s TI pod nosnou konstrukcí krovu.

Použitá pojistná hydroizolace je u těchto konstrukcí kladena obvykle kontaktním způsobem na bednění nebo tepelnou izolaci, kdy se pro realizaci používají tzv. difuzně otevřenoé fólie. Prostup vodních par skrz střešní plášť pak není pod odvětrávanou vzduchovou mezerou zastaven nepropustným materiálem a na druhou stranu plní pojistná hydroizolace svoji hlavní funkci - brání vniku kapalné vody z exteriéru do konstrukce.




Schémata různých dvouplášťových skladeb šikmých střech s dřevěnými krokvemi: a) nadkrokevní tepelná izolace + difuzně otevřená vodotěsnicí fólie; b) tepelná izolace pod krokvemi; c) tepelná izolace mezi krokvemi + difuzně otevřená vodotěsnicí fólie - výrazné tepelné mosty v mistě krokíl; d) tepelná izolace mezi krokvemi + pod krokvemi + difuzně otevřená vodotěsnicí fólie; e) tepelná izolace mezi krokvemi + nad krokvemi + difuzně otevřená vodotěsnicí fólie



U dvouplášťových střech je možné využít různé materiály tepelných izolací, výběr záleží zejména na jejich umístění v rámci střešního pláště a samozřejmě na tepelnětechnlckém návrhu skladby. Pokud se tato izolační vrstva vkládá mezi krokve či latě, je výhodnější kvůli těsnému přilehnutí k zabudovaným prvkům použití tvárnějších materiálů, jako je například minerální vlna, dřevovláknitá izolace, konopná izolace apod. U nadkrokevní izolace je naopak požadována vyšší pevnost s ohledem na přímé zatížení této vrstvy a uplatňuje se zde polystyren (EPS nebo XPS) nebo polyuretan (PUR nebo PIR). Existují i systémy s minerální vlnou, kdy je v pásu pod kontralatěmi využíván typ s vyšší objemovou hmotností.

Výhody a nevýhody

Oproti jednoplášťovým skladbám jsou dvouplášťové šikmé střechy hojně používané, zejména kvůli nesporným výhodám, které přináší provětrávaná vrstva. Zásadní význam má tato skladba z hlediska difuze vodní páry, kdy se prostupující vodní pára konstrukcí dostává pomocí mezery účinněji a rychleji do vnějšího prostředí. Dále je konstrukce výhodnější z hlediska tepelné stability vnitřního prostředí v zimě i v létě - v zimě nedochází k výraznějšímu ochlazení interiéru a v létě k přehřívání vnitřního prostředí. Střecha s větranou mezerou má větší využitelnost s ohledem na různé možnosti okrajových podmínek, využívá se také nad prostředími s vyšší relativní vlhkostí vzduchu, a dále zde funguje oproti jednoplášťové variantě účinněji odtok vody po hydroizolační vrstvě (pokud je nad PHI právě vzduchová mezera).

Modely střechy s nadkrokevním systém tepelné izolace Topdek: vlevo skladba DEKROOF 11-b, vpravo skladba s podhledem DEKROOF 11-a (zdroj: dektrade.cz)


Mezi nevýhody patří obvykle složitější realizace oproti jednoplášťovým skladbám, systémové tepelné mosty u konstrukcí se zabudovanými dřevěnými prvky v tepelné izolaci a častým problémem je nedostatečná funkčnost větrané mezery (malá výška mezery, nevhodné dimenze přívodních a odvodních otvorů apod.). V případě absence větrání mohou nastat značné problémy zejména s kondenzací vodní páry v konstrukci. Další nevýhodou je snížení neprůzvučnosti střechy, kdy se hluk z venkovního prostředí dostává do vzduchové mezery a následně jeho šíření stojí v cestě pouze lehká konstrukce střešního pláště. Zvýšení neprůzvučnosti je možno docílit aplikací více deskových vrstev ve skladbě konstrukce a prostřídáním deskových vrstev s tepelněizolačními, což je finančně i technologicky náročnější varianta a také zřídka používaná. Problémem může být také namrzání spodní strany skládané krytiny za určitých klimatických podmínek, což může v některých případech způsobovat zrychlenou degradaci krytiny.

Dvouplášťové střechy mohou mít tepelnou izolaci provedenou po obvodu podkrokevní místnosti, kdy je obvykle využito kleštin pro vytvoření zatepleného podhledu, nebo lze tepelnou izolaci realizovat v celé ploše střechy. První varianta je úspornější s ohledem na spotřebu materiálu a omezení vytápěného, větraného či chlazeného prostoru, nicméně je spojená čás podstřeší vytváří uzavřenou vzduchovou vrstvu o poměrně velké tloušťce a může vést k nežádoucí kondenzaci vodní páry v konstrukci. Je proto vhodné zajistit odvětrání i prostoru pod hřebenem, například je možné použít větrací vsuvky ve vrstvě PHI nebo otvorů ve štítových stěnách.

Příklady skladeb

Jak již bylo zmíněno, variant dvouplášťových střech je mnoho, zejména co se týká umístění tepelné izolace, pokládky krytiny nebo aplikace parozábrany či pojistné hydroizolace. V tomto článku jsou uvedeny příklady některých typických skladeb střešních plášťů. Není zde ovšem popsána varianta se zateplením mezi krokvemi s ohledem na její nevhodnost z tepelnětechnického hlediska (vznik tepelných mostů v místě krokví).

Dvouplášťové konstrukce jsou u šikmých střech nejrozšířenější, proto jsou tyto skladby dále podrobněji popsány.

Dvouplášťová šikmá střecha s nadkrokevní tepelnou izolací

Méně častá, nicméně z pohledu tepelnětechnického velmi výhodná skladba s minimem obvykle bodových tepelných mostů.

Tepelná izolace v případě nadkrokevních systémů může být řešena jako:

• samostatná vrstva - materiálem je např. polystyren, pěnové sklo;
  
  
• kompletizovaný dílec, kdy je izolant doplněn z výroby vrstvou pojistné hydroizolace nebo i parozábrany - jako tepelná izolace je použit například tuhý poIyuretan (PUR) nebo polyisokyanurátová pěna (PIR), deska je doplněna na příslušné straně nejčastěji fóliemi. Spojetěsnicích vrstev jsou zajištěny vzájemnými přesahy často samo lepicích okrajů.

Dvouplášťová šikmá střecha s tepelnou izolací mezi a nad krokvemi

Tato skladba kombinuje zateplení složené z nekrokevního systému a tepelné izolace mezi krokvemi. Na tyto vrstvy izolantu jsou tedy použity obvykle rozdílné materiály, například se jedná o kombinaci PUR umístěné nad prvky krovu a minerální vlny v nižší úrovni. Obvykle je zateplení mezi krokvemi provedeno na celou výšku krokví a vrchní izolace zajišťuje omezení.


Příklady nadkrokevní tepelné izolace: vpravo kompletizovaný dílec BramacTherm Kompakt (tvrzená polyisokyanurátová pěna PIR + oboustranná netkaná textilie + horní nakašírovaná fólie z polypropylenu), vlevo kompletizovaný dílec Isotec (tepelná izolace PUR + oboustranná hliníková fólie + pevně osazené závěsné kovové latě s otvory pro odtok vody pod krytinou) (zdroj: www.bramac.cz, www.studioconti.cz)

Dvouplášťová šikmá střecha s tepelnou izolací mezi a pod krokvemi

V současné době nejčastější provedení dvouplášťové střechy je s provedením tepelné izolace mezi krokvemi a zároveň pod krokvemi. V tomto případě je možné použít pro obě izolační vrstvy stejný typ materiálu, protože se obvykle jedná o zateplení vkládané mezi tyčové nosné prvky - krokve a kovový či dřevěný rošt podhledu. Většinou se používá minerální nebo skelná vata, případně jiný typ stlačitelné tepelné izolace.

Dvouplášťová šikmá střecha s tepelnou izolací pouze pod krokvemi

Méně častá varianta, která vyžaduje složitější, resp. zavěšenou konstrukci podhledu na nosných prvcích krovu (např. na krokvích). Případně zde můžeme zařadit i vazníkové střechy, kdy je tepelná izolace umístěna v rámci spodního pásu vazníku, prostor mezi vazníky je provětráván a horní pás vazníku je opatřen například plechovou krytinou na bednění.



Zdroj článku: Konstrukce šikmých střech




autor: Straka Bohumil, Novotný Miloslav/krytiny-strechy.cz

Chystáte realizovat novou střechu nebo renovovat starou?

Vyzkoušejte našeho Průvodce novou střechou, který Vám pomůže s výběrem a realizací střechy od A do Z. Informace na jednom místě.

Dozvědět se více