Stavba, která má ambice kultivovat své okolí

 

Golfové hřiště se neobejde bez zázemí údržby – z tohoto ryze funkčního zadání pánové Martin Šilhan a Jiří Papoušek z ateliéru PAPOUSEK & SILHAN ARCHITECTS vykřesali designové řešení, které si zaslouží pozornost. Jak se oba shodují, investor pouze žádal, aby se stavba nestala trnem v oku plánované okolní rezidenční výstavbě. Primárně mu šlo jen o využití pozemku ve tvaru trojúhelníku, ohraničeného potokem. Právě tvarově i geologicky komplikovaný pozemek dal vzniknout zcela jiné koncepci, než jakou předpokládaly původní plány. Namísto jednoho objektu vznikl hospodářský dvůr, který se stal srdcem areálu údržby.

Martin Šilhan a Jiří Papoušek nechtěli do krásné krajiny umístit anonymní haly – usilovali o volnou interpretaci místních zvyklostí a zároveň o nastavení vyšší úrovně budoucí výstavby. „Okolní krajina byla pro charakter staveb určující. Roli ovšem nehrály výhledy ven, jak je obvyklé, nýbrž okolí jako rám při pohledech z golfového hřiště skrze areál. Chtěli jsme, aby stavby působily v krajině přirozeně a zároveň samozřejmě. Areál svým členěním vytvořil dvůr, kde je běžná činnost skryta před zraky okolí. První objekt je dvoupodlažní dřevostavba se sedlovou střechou. Slouží jako zázemí zaměstnanců, kancelář, sklady a opravárenská dílna. Druhý je nevytápěný jednopodlažní ocelový skelet s dřevěnou fasádou, určený pro parkování strojů. Třetí z nich odděluje areál od potoka a hřiště. Tvoří ho betonové kóje pro skladování sypkých hmot a přístřešek pro parkování.

 

Všechny stavby jsme vizuálně sjednotili fasádami z dřevěných modřínových desek s lištami překrývajícími spáry a pomocí opakujících se detailů klempířských prvků, oken a vrat,“ uvádí architekt Šilhan. Jeho kolega Jiří Papoušek dodává: „Vycházeli jsme z archetypálních tvarů a proporcí, které měly připomínat klasické stodoly, odlehčili jsme je ale některými prvky, jako jsou oplechování, přesahy střech, římsy, okna nebo vrata. U objektů převažují plné, a dalo by se říci až přísně a účelně rytmizované plochy, dané způsobem kladení fasádních prken. V několika případech pak vyvstal požadavek na osvětlení, začali jsme tedy uvažovat o narušení přísnosti fasád. Kulaté okno, jako anomálie v jinak se opakujícím systému fasády, je do jisté míry burcujícím prvkem. Jen doufáme, že v dobrém slova smyslu.“

Materiál SATJAM pro střešní krytinu byl pro autory projektu volbou díky svým možnostem členění a rytmizace stojatými drážkami. „Rytmus střešní krytiny se tak svým rastrem blíží rytmu fasád. Materiál navíc nabízel také výhody a rychlost pokládky velkoplošné krytiny,“ upřesňuje architekt Šilhan. Použití dřeva na fasádě, světle šedé kovové prvky, kulatá okna, plechová sedlová střecha SATJAM Rapid DeLuxe a betonové oddělovače sypkých materiálů k sobě příjemně pasují a vytvářejí nadčasovou ozdobu místa. Oproti klasicky stavěným halám je to příjemná změna a správný směr.

Podle podkladů společnosti SATJAM. Foto: Petr Polák