› Home › Poradenství, články › Tesařské spoje - seriál Krovy a dřevěné konstrukce

Tesařské spoje - seriál Krovy a dřevěné konstrukce

Tesařské spoje

Rozeznáváme tři základní druhy tesařských vazeb: jsou to vazby podélné, vazby příčné a vazby zesilující.

1. Podélné vazby

Vodorovné trámy nastavujeme na sraz (lípnutím) nebo plátováním. Můžeme je ještě doplnit okováním nebo příložkami. Spoj na sraz je nejjednodušší a provádí se tam, kde je trám podepřený bud' po celé délce (např. u pozednic), nebo alespoň zčásti. Vždy však vyžaduje podporu.

Srazy mohou být tupé, šikmé, klínočelné, s čepem nebo rybinovité (obr. 18). Postrannímu vybočení, pokud nemají srazy čep nebo klín, se zabraňuje skobami, které se zarážejí do trámů bud' svrchu, nebo z obou stran. Musí být tak dlouhé, aby byly zaraženy dostatečně daleko od čela srazu (blízko srazu by mohly konec trámu rozštípnout).

Pláty
Obr.9 - Pláty: a, b, e, - rovné pláty; c, d - šikmé pláty

Proti postrannímu vybočení lze trámy zabezpečit příložkami dřevěnými nebo ocelovými, jednostrannými nebo oboustrannými, nasazenými nebo zapuštěnými, s ozuby, s hmoždinkami apod.

Po každé straně spoje musí být dva svorníky. Pevnost spoje se prodlužuje délkou příložky a úměrným zvýšením počtu svorníků. Umístí-li se však více svorníků na stejně dlouhou příložku, pevnost spoje se nezvýší, protože se nevyužije pevnosti ocele.

Ozuby nebo zapuštěním se trámy oslabují, a proto jsou lepší příložky nasazené (zvláště s dřevěnými hmoždinkami). Hmoždinky způsobují větší tuhost spoje a pomáhají proti usmyknutí a otlačení.

Plátování

Tam, kde sraz není podepřen nebo je podepřen málo, používáme plátování, které má mnoho různých variant. Může být rovné nebo šikmé, rovnočelné, šikmočelné nebo klínočelné, klesající, stoupající, s ozubem, klíny atd. (obr. 9).

Pláty se zajišťují proti bočnímu posunutí dvěma dubovými nebo bukovými kolíky kruhového, čtyřhranného, šestihranného nebo osmihranného průřezu. Kladou se diagonálně po třetinových vzdálenostech. U namáhaných trámů nahrazujeme dřevěné kolíky ocelovými svorníky a spoje zesilujeme ještě kovovými spojkami (svorníky ze seschlého dřeva nevypadnou a dají se dodatečně dotáhnout).

Svislé nastavování trámů

Svislé nastavování trámů (sloupů) nazýváme štěpováním. Čela nastavených sloupů bývají tlačena, takže spoj může být jednodušší. Nebezpečí nastává u vyšších tenčích prutů, které mohou být namáhány na pevnost vzpěrou. V takovém případě je nutno spoj velmi pečlivě upravit.

2. Příčné vazby

Patří sem čepování, přeplátování, kampování, osedlání a zadrápnutí. Končí-li jeden trám na druhém trámu, spojuje se zpravidla čepem. Čepování bylo nejběžnější tesařskou příčnou vazbou. Záleží přitom na úhlu, v němž se trámy spojují: rozeznáváme tak čepování pravoúhlé a čepování šikmé.

Čep je výstupek na čele trámu, který se vsazuje do prohlubně (dlabu) v druhém trámu (prahu, ližině). Čep bývá široký na třetinu šířky trámu, dlouhý asi jako čtvrtina až polovina výšky trámu.

Dlab se provádí asi o 10 mm hlubší než je délka čepu a nesmí být nikdy vypracován napříč přes vlákna. Spojení bývá ještě vyztuženo kolíkem.

U pravoúhlého čepování rozeznáváme čep střední a čep postranní (obr. 10, 11). Středním čepem se spojují trámy přibližně stejně tlusté, postranní (boční) čep se používá, je-li v tloušt'kách spojovaných trámů rozdíl. Postranní čep dosahuje poloviny šířky trámu, dlab však nemá být širší než třetina tloušťky prahu. Oba druhy čepů mají řadu variant. Čepy šikmé se uplatňují rovněž jako střední a postranní. Spojují se jimi šikmé trámy s vodorovnými a často bývají ještě doplňovány jednoduchým nebo dvojitým zapuštěním.

Obr.10 - Pravoúhlé střední čepování (varianta I)

Obr.11 - Pravoúhlé střední čepování (varianta II)

Tam, kde by dlab mohl způsobit, že by se vlákna prahu usmykla, zapustíme čep pouze hlouběji a proti usmyknutí jej zajistíme svorníky nebo třmeny. Tento způsob nebo dvojité zapuštění volíme i tam, kde je krátké zhlaví. Svorníky nebo třmeny jsou pak umístěny kolmo k některému trámu nebo k ose vnitřního ostrého úhlu.

Čep upravujeme tak, že se jeho čelo seřízne v pravém úhlu ke směru prahu nebo do úhlu půlícího vnější tupý úhel, který svírají oba trámy (obr. 12). Musíme-li v jednom místě do trámu začepovat šikmé vzpěry z obou stran, může se trám zeslabit a ulomit. Proto raději používáme čepy mělké nebo spojení provedeme mělkým zapuštěním (i dvojitým) s trojramennými sponami z páskové oceli. V takových případech připojujeme dřevěnou příložku, tzv. sedlo nebo botu, v níž vytvoříme dlab. Botou můžeme snížit i nebezpečí usmyknutí při krátkém zhlaví.

Obr.12 - Šikmé jednoduché zapuštění s čepem

Obr.13 - Podepření vaznice sloupkem a zavětrování pásky: I - pásek, 2 - sloupek, 3 - vaznice, 4 - šikmý čep oboustranně odsazený, 5 - čep vháněný střední

Na spojení pásku s vaznicí používáme zvláštní čep, tzv. vháněný. Je zaoblen v poloměru, který se rovná délce pásku, a lze jej osazovat i do hotové konstrukce. Proti vypadnutí se zajišťuje kolíkem (obr. 13).

Tam, kde se v konstrukci oba vodorovné trámy křižují nebo jeden končí na druhém, používáme přeplátování. Vrchní trám je vždy nesen trámem spodním, a proto je možné nesený trám více oslabit než trám spodní - nosný.

Přeplátování spočívá v tom, že v místě spojení provedeme v obou trámech výřez a trámy do sebe vsuneme ve výřezech v jedné rovině. Rozeznáváme přeplátování úplné a částečné.

Úplné přeplátování je takové, jestliže výřezy v obou trámech dosahují poloviny výšky každého trámu, takže vrchní i spodní líce obou trámů jsou v rovinách (obr. 14).

Částečné přeplátování se provádí tak, že se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu (obyčejně čtvrtina výšky). Líce obou trámů jsou proti sobě výškově posunuty (obr. 15).

Obr.14 - Přeplátování úplné

Obr.15 - Přeplátování částečné

Kampování je částečné přeplátování a uplatňuje se tam, kde má být oslabení trámů minimální. V jednom trámu se vyhloubí lůžko, do něhož se zasadí kamp, tj. ozub vysoký jako osmina až šestina výšky trámu. Někdy se kamp provede bez lůžka na druhém trámu. Kampy mohou být pravoúhlé nebo šikmé, obojí pak střední, postranní, křížové, rybinové, odsazené aj. (obr. 16). Jsou zvlášť výhodné u křižujících se trámů, namáhaných na ohyb.

Osedláním spojujeme šikmý trám s trámem vodorovným, jsou-li oba trámy průběžné a jejich osy mimoběžné. Příkladem může být spojení krokve s vaznicí (obr. 17). V šikmém trámu se podle profilu vodorovného trámu vyřízne malé sedlo asi do třetiny výšky šikmého trámu. Tímto sedélkem dosedne šikmý trám (krokev) na horní plochu vodorovného trámu (vaznice) (obr. 18). Spoj se zajišťuje ještě nárožníkem - 160 až 210 mm dlouhým hřebem.

Zadrápnutím rozumíme spojení šikmého trámu s trámem vodorovným, když ve spoji šikmý trám končí, např. při spojení krokve na úbočí trámu vzpěradla se vzpěrou (obr. 19).

Obr.16 - Kampování: I - rovný kamp, 2 - oboustranný kamp jednoduchý, 3 - oboustranný kamp dvojitý

Obr.17 - Osedlání krokve na vaznici

Obr.18 - Osedlání krokve na pozednici

3. Zesilující vazby

Trámové rošty jsou vlastně zesílené vodorovné trámy, zvyšující pevnost dřevěné konstrukce na ohyb. Protože často není možné zvětšovat profil jednoho trámu, musíme spojit dva trámy tak, aby působily jako jeden prvek. Spojením dvou trámů se však nezvýší jejich pevnost dvojnásobně (teoreticky by se měla zvýšit dokonce i vicekrát). Je třeba počítat se vzájemným posunem spojovaných částí, se smeknutím nebo vybočením, tedy s nižší výslednou pevností, než je dvojnásobek pevnosti jednoho trámu.

Při zvyšování únosnosti klademe trámy na sebe, vytváříme tzv. rošty. Přitom dbáme, aby byly co nejdokonaleji spojeny a nedocházelo ani k nejmenšímu posunu. Spojení zajišťujeme šrouby, skobami, hmoždinkami, ozuby, klíny apod.

Obr. 19 - Zadrápnutí vzpěr