Střešní krytiny

Přírodní břidlice - seriál střešní šablony

28. 8. 2014

Přírodní břidlice

Vynikajících vlastností jílovitých břidlic, přírodního materiálu vzniklého v různých geologických obdobích, si povšimli již staří Římané. V okolí výchozů jílovitých břidlic získali materiál, ze kterého si mohli naštípat velmi trvanlivou, poměrně tenkou a lehkou, a přitom nehořlavou krytinu na svá obydlí. V oblastech, kde se vyskytují kvalitní jílovité břidlice byl jiný materiál na střechách až do poloviny 20. století k vidění jen výjimečně. V Česku jsou takovými oblastmi Moravskoslezský kulm, okolí Rabštejna nad Střelou, okolí Železného Brodu nebo Podkrušnohoří. Do Podkrušnohoří se  břidlice dovážela z ložisek v Sasku. Pro vynikající vlastnosti se pokrývačská břidlice šířila i mimo oblasti svého původu, kde se uplatnila především na kostelech a zámcích.




Obr.: Kaple sv. Jana Sarkandra v Olomouci, zdroj: Krytiny-strechy.cz

Pokrývání břidlicí

Pokrývání břidlicí vždy vyžadovalo velký řemeslný um. Ten se nejlépe udržoval a rozvíjel v rodinných pokrývačských firmách, řemeslo se dědilo z otce na syna. Socialistické stavebnictví  postupně téměř zlikvidovalo pokrývačské řemeslo. Břidlicová krytina se obnovovala jen na významných památkových objektech, na ostatních se jen vyspravovala náhradními materiály  (azbestocement) a později byla zcela nahrazována azbestocementem, asfaltovými šindeli nebo plechovými krytinami. Břidlice v České republice ustoupila i z tradičních oblastí.

Díky estetickým i technickým kvalitám si břidlice zaslouží návrat na střechy budov. Je úkolem všech projektantů a investorů vrátit krytinu z přírodní břidlice na stavby, na kterých kdysi byla,  aby jim dávala osobitý a ušlechtilý charakter. Estetická kvalita břidlice předurčuje tento materiál i pro novostavby do oblastí, kde bývala břidlice tradiční krytinou. Přírodní břidlice je vhodná jak  pro rodinné domy a chalupy, tak pro veřejné budovy a činžovní domy.

Původ pokrývačské břidlice

V různých geologických obdobích vznikaly jílovité, slabě bituminosní sedimenty s prachovou příměsí ukládané ve vodním prostředí nevětraného moře. Konzistence těchto sedimentů byla v době vzniku tekutá až plastická. Tlak a teplota vyvolané vlastní hmotností mocných vrstev sedimentů způsobily zpevnění sedimentu (diageneze), nebo dokonce překrystalizování některých  minerálů v sedimentech (anchimetamorfóza). Anchimetamorfóza vedla k uspořádání minerálů do plošně paralelní textury, vznikly tzv. plochy břidličnatosti (foliace). Následnými horotvornými  pochody byly břidlice a fylity vyvrásněny. Diagenezí vznikl zpevněný sediment – jílovitá břidlice (např. Moravskoslezský kulm nebo německá ložiska v Porýní a Durynském lese),  anchimetamorfózou vznikla přeměněná hornina – fylit (těží se např. ve Španělsku, u nás v Železném Brodě). Přesná hranice mezi jílovitou břidlicí a fylitem není stanovena. Jílovité břidlice a  fylity se vyznačují štípatelností. Pokud se dají štípat na tenké desky, mohou se uplatnit jako pokrývačská břidlice. U jílovitých břidlic má štípatelnost obvykle shodný směr s vrstevnatostí. U  fylitů má štípatelnost obvykle jiný směr než původní vrstevnatost, souhlasí s foliací. Směr foliace je kolmý na směr působení tlaků. Pokrývačská břidlice z fylitu je více homogenní, to jí dává  větší trvanlivost. Zvláště pro klimatické podmínky České republiky je třeba hledat břidlici s co největším obsahem křemene i za cenu horší štípatelnosti. 

Barva břidlice

Jílovité břidlice a fylity mohou mít různé barvy v závislosti na příměsích minerálů. Nejčastěji se vyskytují pokrývačské břidlice v různých odstínech tmavě šedých a černé. Tmavší břidlice  obsahují vyšší podíl organické hmoty. Větší obsah chloritu způsobuje zelené zabarvení, oxidy železa jsou zdrojem červených odstínů. Zelená břidlice se těžila v Železném Brodě, několik lokalit  je ve Španělsku a v Indii, ve velkém množství se nachází v Brazílii, Argentině a Číně. Červená břidlice se těží ve Velké Británii. I v Česku jsou dosud k vidění střechy nebo štíty s  červenou břidlicí z Británie. Při montáži krytin z různobarevných břidlic je třeba počítat s tím, že každá bude mít jiné vlastnosti a bude se chovat jinak při osekávání. Také je třeba důsledně  prověřit vlastnosti a složení jednotlivých břidlic, aby se do krytiny nezabudovaly prvky s nižší trvanlivostí. Například zelené břidlice často obsahují nadměrné množství karbonátů snižujících  jejich trvanlivost. U některých lokalit je třeba počítat i s druhotným zabarvením dohněda v důsledku oxidace některých nestabilních sloučenin železa.

Druhy krytí

V jednotlivých oblastech, kde břidlice z místních zdrojů byla téměř jediným materiálem pro krytinu, se vyvinuly typické druhy krytí. Hlavními faktory, které ovlivnily pokrývače při hledání správných postupů při pokládce jim dostupné břidlice, jsou:

· dosažitelný formát kamenů

· přírodou předurčený tvar

· dosažitelná tloušťka (závisí na zvyklostech v místě ložiska i na klimatických poměrech)

· místní zvyklosti tesařů (bednění, laťování, únosnost krovu apod.)

· ekonomické poměry v kraji

· místní tradice

Jednotlivé druhy krytí v literatuře často nalezneme s názvy podle zemí či krajů, kde vznikly nebo jsou nejvíce rozšířené (německé, francouzské, švýcarské, dánské, anglické). Na jejich  rozmanitosti se podílí:

· způsob krytí

· tvar použitých kamenů, případně proměnlivost rozměrů krycích prvků na jedné střeše

· řešení okrajů střešních ploch

Je třeba upozornit, že pro jeden druh krytí se uplatňují různé požadavky na sklon střechy v závislosti na formátu použitých kamenů.

Cena krytiny

Dodávku krytiny musí ocenit jedině zkušená pokrývačská firma. V ceně krytiny musí být kromě standardních tvarů kamenů dostatečné množství kamenů vhodných velikostí pro krytí detailů.  Spotřeba formátovaných kamenů v ploše se stanoví z rozměrů kamenů a jejich předepsaného překrytí. Spotřeba materiálu na doplňkové kameny v detailech se stanoví podle zásad  provádění každého druhu krytiny. Jelikož řešení detailů právě u břidlice je velmi různorodé a mnohdy se liší specifickými regionálními zvyklostmi, musí právě jedině dodavatel - pokrývačská  firma - na základě znalosti svých normových spotřeb materiálu a pracnosti provádění stanovit cenu krytiny pro danou střechu. Materiál pro detaily bude vždy poměrně drahý, protože vyžaduje  velké formáty a vykazuje velký prořez. Do rozpočtu je samozřejmě nutné započítat i další prvky pro provedení krytiny, jako jsou například atypické prvky podkladní konstrukce (např. pro  skládaná úžlabí, vikýře), spojovací materiál, doplňkové prvky apod. Z výše uvedeného textu vyplývá, že nelze ani jednoznačně seřadit jednotlivé druhy krytí z různých formátů dle ceny. Navíc  je třeba v závislosti na konstrukci krovu a podmínkách použití krytiny k ceně krytiny přičíst cenu dalších opatření (např. pojistně hydroizolační opatření).

Montáž krytiny

Pro opracování břidlice se používá speciální kladivo s břity a hrotem a lavička či můstek (lavička má jeden hrot k zaražení do krovu, můstek má dva hroty). Břity kladiva slouží k osekávání  břidlice. Jsou jednostranné, proto je nutné zvláštní kladivo pro leváka a zvláštní kladivo pro praváka. Hrot kladiva se používá k prorážení otvorů, ke ztenčování břidlice a k předkreslení  osekávaných tvarů. Lavička se používá k opření břidlice při osekávání. Lavička pro břidlici je zaoblená (na rozdíl od rovné lavičky pro azbestocementové šablony). Pro opravy břidlicové krytiny  je nutný vytahovač hřebíků (pokrývačská šavle). Do jeho zářezů se zachytí hřebíky, které pod okolní krytinou zůstaly po odstranění poškozeného kamene, a údery kladiva na ohyb  vytahovače se tyto hřebíky vytáhnou.

Obecné zásady pro krytí

Obr.: Vlevo střecha pokrytá tříděnou šupinou, vpravo střecha s netříděnou šupinou, zdroj: Dektrade, Kutnar - Šikmé střechy

Zásady pro pokládku břidlicových krytin obvykle směřují k tomu, aby co největší množství vody zůstalo na viditelném povrchu krytiny a co nejrychleji odteklo ze střechy. Například u krytí  kameny překládanými ve stoupajících řadách se obvykle provádí tzv. spuštění a pootočení kamene. Tím se roh kamene, z něhož odkapává voda na nižší kameny, mírně vysune z linie řady. Pokrývač musí před pokládkou třídit jednotlivé kameny dle tloušťky resp. rozměrů kamene. Před opracováním i po něm (těsně před připevněním) poklepem ověřuje, zda není kámen  poškozen. Pokrývač musí kontrolovat tvar povrchu každého kamene, aby do krytiny nezabudoval kámen s nerovností (tzv. převaděčem vody), která by zachytávala stékající vodu a odváděla  ji pod překrytí dalším kamenem. Okraje střešních ploch se řeší podle pravidel příslušných danému druhu krytí. Vzniku malých odřezků se předchází použitím doplňkových kamenů, které svým  formátem a tvarem zajistí dostatečné překrytí a dostatečný prostor pro umístění hřebíků. V některých případech je třeba doplňkový kámen na okraji podložit podkladním kamenem,  aby se zajistila rovinnost krytiny. U krytí zaoblených střešních ploch je nutné použít kameny různých formátů. Přitom musí být respektovány požadavky na minimální překrytí.



Článek v publikaci Kutnar - Šikmé střechy (část B)
Čerpáno z publikace Kutnar - Šikmé střechy

Zdroj: Dektrade, Kutnar - Šikmé střechy

Chystáte realizovat novou střechu nebo renovovat starou?

Vyzkoušejte našeho Průvodce novou střechou, který Vám pomůže s výběrem a realizací střechy od A do Z. Informace na jednom místě.

Dozvědět se více