Střešní krytiny

Zásady pokládky pálených tašek I. díl

16. 5. 2013

Pálená taška Tondach

Pokládat pálené střešní krytiny je možné od určitého minimálního sklonu střechy. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, cožje úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště. Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30°. Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22°. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°. Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12° (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°). Někteří zahraniční výrobci uvádějí možnost pokládky pálených tašek (za předpokladu zhotovení vodotěsného podstřeší) dokonce od 10°. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90°.


Montáž pálených střešních tašek se provádí vždy pokládkou na latě. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m2) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300-380 mm. Při volbě typu pálené krytiny je poměrně zásadní posuvnost či neposuvnost v hlavovém zámku. Posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření střešní roviny je pro tento typ tašek tedy jednodušší než pro tašky neposuvné s vůlí v hlavovém zámku jen několik mm. Na střechy hodně členité nebo s krátkými krokvemi je lepší navrhovat tašky posuvné. Samozřejmě je možné prakticky každou střechu pokrýt i taškami neposuvnými (pokud to dovo- luje sklon střechy), ovšem někdy za cenu velmi vysoké pracnosti. Pokud není možné střechu rozměřit na celé řady, lze tašky zkrátit (uřezáním pomocí vysokorychlostní úhlové brusky a adekvátního řezacího kotouče). Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem. Nikdy se nesmí zkracovat tašky v první řadě u okapu.

Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout. Samozřejmostí je, že veškeré dřevěné prvky ve střeše (tedy i střešní latě) je nutné naimpregnovat vhodným přípravkem proti hnilobě, dřevokaznému hmyzu a houbám.

Pokládka tašek na správně nalaťovanou střechu je již poměrně jednoduchá. Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-Ii tašky na střechy se sklonem 45-60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), při sklonu 60-70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchyt- ky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech. Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy. Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu. Ať tašky kotvíme jakýmkoli způsobem, je nutné vždy po- užít materiály (příchytky, vruty, dráty, hřebíky) s antikorozní povrchovou úpravou.

Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašekje možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce. Výjimku tvoří pouze prejzy, které se nejčastěji pokládají zvláštním způsobem do malty.

Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Odvětrávací otvor je vymezen výškou kontra latí. V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm2/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy. Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku 30-60 mm. Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít. Větrací mezera v okapní části se zakrývá nejčastěji plastovou nebo kovovou větrací mřížkou (větracím pásem).

Obr. Řešení odvětrávání střešního pláště v okapní části


Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový větrací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Za pomoci ko- vových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek. Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, resp. nároží. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný. Tato hodnota se většinou pohybuje v rozmezí 10-50 cm2. Počet větracich tašek může být na stejné střeše zásadně různý v závislosti na typu navrhované krytiny.

Obr. Řešení odvětrávání v hřebenové části za použití větracích tašek a větracího prvku pod hřebenáč
1 difuzní fólie, 2 větrací taška, 3 větrací pás hřebene, 4hřebenáč, 5 držák hřebenové latě, 6 střešní lať, 7 kontralať, 8 krokev, 9 tepelná izolace, 10 parotěsná zábrana, 11 nosný profil podhledové konstrukce, 12 podhledová konstrukce, 13 záklop




Přehled výrobců pálených tašek najdete zde

autor: Pavel Kopta, jana Janoušková/krytiny-střechy.cz

Chystáte realizovat novou střechu nebo renovovat starou?

Vyzkoušejte našeho Průvodce novou střechou, který Vám pomůže s výběrem a realizací střechy od A do Z. Informace na jednom místě.

Dozvědět se více