Střešní plášť odvětrání

Dvouplášťová střecha - návrh odvětrání

7. 3. 2013

Větraná vzduchová vrstva u šikmé střechy se navrhuje v místech předpokládané kondenzace vodní páry ve skladbě střechy. Proudění vzduchu snižuje riziko kondenzace a odvádí přebytečnou vlhkost ze střešního pláště do vnějšího prostředí. Aby byla zajištěna správná funkčnost, musí být navržena vhodná tloušťka vrstvy, potřebný počet a správné umístění větracích otvorů a proudění vzduchu ve vzduchové vrstvě nesmí bránit žádné překážky.



Informace jsou publikovány z knihy Konstrukce šikmých střech vydané nakladatelsvím Grada v roce 2013.

Větraná vzduchová vrstva může být provedena:

• mezi doplňkovou vodotěsnicí vrstvou a skládanou střešní krytinou - tzv. dvouplášťová střecha;

• mezi tepelnou izolací a doplňkovou vodotěsnicí vrstvou v horní části střešního pláště - tzv. dvouplášťová střecha;

• v obou výše jmenovaných místech zároveň - tzv. tříplášťová střecha.

Větraná vzduchová vrstva mezi tepelnou izolací a doplňkovou vodotěsnicí vrstvou zpravidla slouží k odvodu vlhkosti, která by mohla kondenzovat v tepelné izolaci (vodní pára difundující z interiéru, případně vlhkost vnesená do skladby při výstavbě), a zajišťuje spolehlivost spodních vrstev skladby střešní konstrukce. Větraná vzduchová vrstva pod skládanou krytinou odsává vlhkost ze spodního povrchu krytiny, a zvyšuje tak její odolnost proti vlhkosti a mrazu. Při užití difuzně otevřené doplňkové vodotěsnicí vrstvy rovněž napomáhá v režimu difuze vodní páry z interiéru. Nespornou výhodou je dále zajištění příznivých podmínek v zimním (roznesení místně zvýšeného tepelného toku do větší plochy - například z koupelen snižuje riziko odtávání sněhové vrstvy a následné namrzání a zatékání do skladby střešního souvrství) i letním období (zabraňuje hromadění přehřátého vzduchu pod skládanou krytinou a zlepšuje tepelnou pohodu podkrovních místností).

Přirozené proudění vzduchu ve vzduchové vrstvě může být způsobeno:

• rozdílnými hustotami vzduchu v důsledku rozdílů výšek mezi přiváděcími a odváděcími otvory;

• přetlakem vzduchu ve vzduchové vrstvě v důsledku rozdílů teplot nebo vlhkostí vzduchu ve vzduchové vrstvě a vnějším prostředím;

• v důsledku působení větru na větrací otvory.

Pro správnou funkci větraných vzduchových vrstev ve skladbách střešních plášťů je v nich nutno zajistit dostatečný pohyb a výměnu vzduchu. ČSN 731901 [59] uvádí doporučení pro návrh větrání střech, například:

• vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů střech nemá přesahovat 18 m;

• větrání lze navrhnout jako přirozené, nucené nebo i v kombinaci těchto dvou způsobů;

• konstrukce pod větranou vzduchovou mezerou musí být navržena jako vzduchotěsná;

• tepelná izolace pod větranou mezerou musí být chráněna pro vnikání proudícího vzduchu a zanášení nečistotami;

• větrání podporuje větší sklon střechy, tedy výškový rozdíl mezi přívodem a odvodem vzduchu.
  
   

Dimenze větracích otvorů pro přívod a odvod vzduchu (tab. 1) závisí zejména na:

• typu střešního pláště (dvouplášťový, tříplášťový),
  
  
• difuzním odporu doplňkové vodotěsnicí vrstvy,
  
  
• délce krokví, resp. délce větrané střešní plochy,
  
  
• sklonu střechy.
  
  

U tříplášťových střech je nutno upozornit na nutnost propojení obou větraných vzduchových mezer u hřebene nebo nároží tak, aby bylo zajištěno provětrání spodní vzduchové vrstvy (obr. 1). U dvouplášťových konstrukcí je z důvodu možné kondenzace nutno odvětrat i prostor mezi zatepleným vodorovným podhledem a hřebenem (aby zde nevznikala uzavřená vzduchová mezera o velké mocnosti).

Obr.1 Jednoplášťová (nevětraná) a tříplášťová (provětrávaná) varianta střešního pláště v příčném řezu včetně naznačení větrání (skladba s tepelnou izolací).



Tab. 1 Doporučené dimenze větrání šikmých střech. Tříplášťové střechy jsou zde uvedeny pouze orientačně, hodnoty vycházejí z již neplatné ČSN 73 1901:1999. Požadavky na dvouplášťové konstrukce jsou uvedeny dle aktuální ČSN 73 1901:2011 [59 ]

Přiváděcí a odváděcí otvory se u vzduchové vrstvy řeší vytvořením konstrukčního otvoru do střešní konstrukce nebo vložením speciálního prvku do vrstvy krytiny. Mohou být řešeny jako bodové, např. v podobě větracích tašek, nebo jako Iiniové, např. mezerou u okapu. Větrací otvory musejí být zajištěny proti vniknutí ptáků a jiných živočichů (žaluzie, mřížky, síťky apod.). Při návrhu profilu větracích otvorů je pak nutno počítat s tzv. účinnou větrací plochou (je nutno odečíst zakrytou plochu).
U větracích otvorů umístěných ve skládané kryti ně obvykle nelze zcela zabránit pronikání sněhu pod krytinu a z tohoto pohledu je potřeba vhodně navrhnout vrstvy a konstrukce pod krytinou.

Příklady řešení větracích otvorů jsou uvedeny na obrázcích 2 a 3.



Obr. 2 Schéma provedení větraného hřebene u střechy s hladkou plechovou krytinou (zdroj: Rheinzink ČR, s. r. o.)




Obr. 3 Příklad vytvoření větrací mezery: u hřebene - pod hřebenáčem je umístěn větrací pás hřebene; u okapu - v úrovni laťováníje umístěn větrací pás okapní a profilovaná krytina je uložena na větrací mřížku (zdroj: www.bramac.cz)




Zdroj článku: Konstrukce šikmých střech



autor: Straka Bohumil, Novotný Miloslav/krytiny-strechy.cz

Chystáte realizovat novou střechu nebo renovovat starou?

Vyzkoušejte našeho Průvodce novou střechou, který Vám pomůže s výběrem a realizací střechy od A do Z. Informace na jednom místě.

Dozvědět se více