Seriál 100 detailů tradice - 9.díl: Žlaby nástřešní a mezistřešní

Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku.

Tvar i průřez žlabu je dán konstrukučním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku. Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čitit, aby se odpadní trouby neucpaly.

 

Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy. Náš obrázek ilustruje použití mezistřešního žlabu u krytiny z drátoskla. Problém je naprosto stejný. Lůžko je vyspádováno a je vyloženo žlabem. Do drážky žlabu je zapnuto oplechování okapu střechy. Toto oplechování je zataženo daleko pod drátosklo a zde uchyceno ležatou příponkou. Mnohem lepší je způsob provedený na obrázku d. Tady je žlabové lůžko tvarováno a do něho je položen přiměřeně veliký žlab, který je z jednoho kusu plechu se stejnou úpravou pod skleněnou krytinou. 120 mm překryvku příponkny sklem je ovšem minimum. Tato vzdálenost je závislá na úhlu střešní roviny. Se zrůstajícím sklonem střech se snižuje.

Nástřešní žlab

Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35'). Nutná je však hladka krytina - azbestocementová, břidlová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 az 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečněší. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění. Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno esař nesmí definitivne přibit ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou řírmsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou.



Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněne v různé výši. Připevňujeme je vruty. V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech , se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami. Zadní strana žlabu musí mít vodní drážku. 

"Takto lze provádět detail žlabů (uvedená schémata) pouze za předpokladu, že šikmina střechy není zateplená a není provedena s doplňkovou hydroizolační vrstvou a zároveň, kdy je prostor pod střechou (půda) účinně větraný !!!" Jan Rypl