Tradiční dřevěné krovy - seriál Seriál Krovy a dřevěné konstrukce

Krovy hambálkové soustavy

Běžným typem krovů starých lidových staveb je krov hambálkové soustavy. Tento krov se skládal z páru krokví vzepřených nad každou stropnicí v posledním podlaží. Osová vzdálenost stropnic a tedy i krokví byla asi 1 m. Krokve byly zapuštěny do stropnic v místech, kde jsou stropnice podpírány zdí. Prodlouženým zhlavím stropnic byl vytvořen okap, k němuž se střešní plocha převedla zalomením pomocí námětků. Krokve u hřebene byly spojeny na ostřih, slabší přeplátováním. Krokve se stropnicemi tvoři-ly tuhé trojúhelníky, které navzájem ve směru podélném byly vyztuženy šikmo přibitými prkny na spodní straně krokví.

Při větší délce krokví než 4,50 m byl každý pár krokví rozepřen krátkým vodorovným trámcem, tzv. hambálkem. Hambálek byl namáhán na tlak a byl osazen nejvýše 4,50 m od okapu (obr. 1). Hambálelk byl s krokvemi spojen čepem nebo přeplátováním. U vysokých střech s velkým sklonem bylo někdy nutno použít dvou hambálků.


Obr. 1 : 1 - vazní trám (stropnice) 2 - krokev, 3 - výměna, 4 -krátče, 5- hambálek, 6 pozednice, 7 ztužidlo

Později se z důvodů požámí bezpečnosti oddělila dřevěná konstrukce krovu od konstrukce stropní. Stropnice vázající všechny páry krokví byly nahrazeny novými, tzv. vazními trámy, které nezávisely na stropní konstrukci a které nahradily stropnice pouze v místech plné vazby (ve vzdálenostech asi 4 m). Tyto trámy nebyly z úsporných důvodů dávány pod každý pár krokví. Mezi vazními trámy byly dány výměny, do nichž se začepovala jedním koncem krátčata asi 1 m dlouhá, která druhým koncem spočívala na pozednici. Krátčata plně nahrazovala v prázdných vazbách vazní trámy a plnila funkci podpor pro krokve prázdných vazeb.

Při rozponu větším než 8 m se hambálky podporovaly vodorovnými trámci, a to bud' jedním uprostřed, nebo dvěma při krajích hambálku.



Obr.2 - 1 - vazní trám, 2 - krokev, 3 - hambálek, 4 - pásek, 5 - výměna, 6 - sloupek


Vodorovné trámce byly podepřeny sloupky s pásky, a to jen v plné vazbě na vazních trámech. Užití tohoto způsobu bylo možné jenom v případě, kdy byl vazní trám podpírán uprostřed své délky (obr. 31). Pokud nebyl vazní trám podepřen, použilo se šikmých sloupků, které byly rozepřeny pod hambálkem krátkou rozpěrou. Tato soustava byla velice pracná, vyžadovala mnoho dřeva, trámce krovu byly zeslabeny četnými dlaby a obtížný byl i přechod krokví k okapu. S těmito krovy se dnes setkáváme při rekonstrukcích památkově chráněných objektů, zvláště lidových staveb.

Konstrukce krovu

Vaznicová soustava má krokve ve spádu střechy podpírané vodorovnými vaznicemi nesenými ve vzdálenosti 4 až 4,5 m plnými vazbami(stolicemi), nichž sloupky a vzpěry přenášejí hmotnost (váhu) do vazního hlavního trámu. Vazní trám přenáší tíhu krovu na nosné zdi svislými tlaky a má být alespoň 80 mm nad půdní dlažbou. Často se konce vazních trámů impregnují, aby se mohly uložit do kapes nosných zdí na podkladní prkénko tlusté 24 mm, chráněné rovněž impregnačním nátěrem. Kolem zhlaví vazního (rámu musí být 50 mm široká vzduchová mezera (obr. 3, 4). U větších rozponů se mohou použít jako mezipodpory trámy střední zdi, nebo se trámy vylehčí věšadlovou konstrukcí. U budov s jednou nebo dvěma nosnými středními zdmi může být vazní trám nahrazen krátkým, pevně zakotve- ným rámem, tzv. bačkorou. Bačkora musí být rovněž impregnována (obr. 5).

Obr.3 - Uložení nosného trámu: 1 - impregnování, 2 - podkladní prkénko

U rodinných domků jsou často vazní trámy vynechány a hmotnost krovu se přenáší do zesílených stropnic nebo železobetonovou stropní konstrukcí.

Obr.4 - Uložení vazního trámu do nosné zdi: 1 - vazní trám, 2 -pozednice, 3 - kleštiny, 4 - krokev, 5 - kotevní železo

Obr.5 - Spojení "bačkory" se šikmými sloupky: 1 - "bačkora", 2 - šikmý sloupek, 3 - kotevní pásek



Krokve se kladou k okapu ve vzdálenosti 900 až 1 100 mm. Dvojice krokví je ve vrcholu spojena nárožním čepem (obr. 6), slabší krokve bývají jen přeplátovány.
 

Obr.6 - Ostřih krokví



Spoj je zajištěn bud' dubovým kolíkem o průměru 20 mm, nebo dvěma protilehlými hřeby. Dolní konec krokví nesmí dosedat na římsu - mezi ním a římsou musí být vůle alespoň 20 mm. Krokve jsou ve vzdálenosti 3,6 až 4,5 m podpírány vaznicemi a jsou na nich uloženy osedláním (obr. 7).
 

Obr.7 - Spojení krokví s vaznicemi a pozednicí: 1 - krokev, 2 -hřebenová vaznice, 3- střední vaznice, 4 -pozednice


Nemá-li krov vrcholovou vaznici, pak volná délka krokve od střední vaznice k vrcholu má být nejvýše 2,5 m. K vaznicím se krokve přibíjejí hřeby nárožníky dlouhými 180 až 250 mm. Převislé konce krokví nemají být delší než 1 až 1,5 m. Vaznice jsou nosné vodorovné trámce, v prázdných vazbách namáhané krokvemi na ohyb. Podle toho, kde je vaznice v krovu umístěna, rozeznáváme vaznici vrcholovou nebo hřebenovou, vaznici střední, osazenou mezi hřebenem a okapovou vaznicí, u okapu vaznici okapovou. Spočívá-li vaznice na půdní podezdívce, stává se pozednicí.

Obr.8 - Krov: 1 - sloupek, 2 - vaznice, 3 - pásek, 4 - kleštiny, 5 - vzpěra, 6 - krokev


Pozednice roznáší hmotnost krovu na zdivo a je podepřena po celé své délce zdí, a proto se klade naplocho. Od líce půdní nadezdívky musí být pozednice vzdálená nejméně 50 mm (viz obr. 4). Je kotvena u stojaté stolice v místech plných vazeb, u ležaté stolice každých 1,5 až 2 m do zdiva nebo stropů. Na ploše, která leží na zdivu, musí být impregnována.
 
Sloupky podporující vaznice ve vzdálenostech kolem 4 m mívají čtvercový průřez. Do vaznic, vazních trámů nebo bačkor se čepují nebo zapouštějí a spoje se zajišťují skobami nebo kolíky, u věšadel se zajišťují ocelovými třmeny.

Kleštiny a vzpěry v plných vazbách ztužují krov v příčném směru. Kleštiny zachycují vodorovné složky šikmých tlaků, vyvozovaných krokvemi.


Obr.9 - Spojení pásků se sloupkem a s hřebenovou vaznicí: 1 - pásek, 2 - sloupek, 3 - krokev, 4 - kolík, 5 - hřeb


Na pozednice a vaznice se kampují, připojení kleštin ke krokvi nebo sloupku je rovněž kampem nebo lípnutím a spoj je zajištěn svorníkem (obr. 8). U krovů bez vazních trámů se kleštiny u okapů nahrazují ocelovými táhly jimiž se pozednice kotví do zdí nebo stropů.

Pásky bývají 1 100 až 1 400 mm dlouhé, jsou začepovány do sloupků a vaznic a spolu s vaznicemi vyztužují krov ve směru podélném. Pásky též zkracují volnou délku vaznic a ztužují spojení sloupku s vaznicí. Pásky u středních a okapových vaznic lícují s vaznicemi na jejich vnější straně, pásky u vrcholových vaznic jsou čepovány osově (obr. 9). Pásek lze nahradit oboustranným šikmým bedněním (prkenný pásek) (obr. 10). Rozpěry jsou namáhány tlakem a mívají průřez obdélníkový (nastojato). Vyskytuji se v plných vazbách dvojitých věšadel. Do sloupků jsou čepovány na střední čep se zapuštěním a spoj se zajišťuje trojklanným ocelovým třmenem.



Obr.10 - Detail krovu: 1 - prkna místo pásků, 2 - prkna místo kleštin

Zdroj článku: Pracujeme na střeše

Další články z kategorie: Krovy a dřevěné konstrukce ZDE

autor: Nakladatelství Sobotáles, Krytiny-Střechy, KČ