› Home › Poradenství, články › Zásady navrhování odvětrání šikmých střech

Zásady navrhování odvětrání šikmých střech

Proč větrat střešní plášť ?

Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště. Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří hniloba dřevěných prvků, snižuje se vodivost tepelné izolace, vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce, dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb. Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy. Tyto zmiňované konstrukce musí být ověřeny tepelně technickým výpočtem podle ČSN-73-05-40 -Tepelná ochrana budov.

Dvojplášťová střecha - schéma, skladba

Větraná střecha tříplášťová

Historicky osvědčené řešení. Proudění ve dvou vzduchových mezerách mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací odvádí vlhkost mimo střešní plášť. Pro tepelnou izolaci zpravidla nelze použít celou výšku průřezu krokví.

Schéma tříplášťové střechy (www.tondach.cz)

Větraná střecha dvouplášťová

Nově se prosazující řešení s využitím plné výšky krokví pro tepelnou izolaci. Na krokvích je provedena pojistná hydroizolace o co nejmenším difuzním odporu. Pro odvod vlhkosti mimo střešní plášť je provedena pouze vzduchová mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací. Výška této mezery je dána výškou kontralatí. Platí zásada: čím delší krokve a čím menší sklon střechy, tím vyšší kontralatě (zpravidla 2,5 - 5,0 cm) viz ČSN 731901. Pozor na zmenšení průřezů přiváděcích otvorů v okapové hraně vlivem konstrukce větracích pásů a pod. Norma stanovuje čisté průřezy. Větrací pás okapní redukuje průřez daný výškou kontralatí o 50%.

Schéma dvouplášťové střechy (www.tondach.cz)

Hlavní zásady navrhování odvětrání šikmých střech u pálených taškových krytin

Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:

A. v okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm2 na 1 bm okapu ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm2 na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm)

B. u hřebene nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm2 na 1 bm šířky hřebene.

Větrací taška k bobrovce (www.tondach.cz)

Proto jsou pro každý model tašky vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm2), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí. Ve hřebeni a nároží je systém větrání doplněn větracími pásy a hřebenáči pokládanými na sucho, připevněnými ke hřebenové lati speciální příchytkou hřebenáče.

Zdroj: technické listy www.tondach.cz

Hlavní zásady navrhování odvětrání šikmých střech u betonových taškových krytin

Typy střech:		Plocha	Napojovací otvory okap, úžlabí	hřeben, nároží
dvouplášťová	jediná vzduchová mezera	min 200 cm2/1m šířky střechy,h ≥ 20 mm	min 1/500 plochy střechy min 200 cm2/1 bm	min 1/2000 příslušné plochy střechy
tříplášťová s pojistnou hydroizolací o malé sd (sd < 20 m)	horní vzduchová mezera spodní vzduchová mezera	min 200 cm2/1m šířky střechy,h ≥ 20 mm	min 1/500 plochy střechy min 200 cm2/1 bm	min 1/2000 příslušné plochy střechy
tříplašťová s pojistnou hydroizolací o velké sd (sd > 20 m)	horní vzduchová mezera	min 200 cm2/1m šířky střechy,h ≥ 20 mm	min 1/500 plochy střechy min 200 cm2/1 bm	min 1/2000 příslušné plochy střechy
	spodní vzduchová mezera	min 200 cm2/1m šířky střechy,h ≥ 20 mm
	do 25°	h ≥ 60 mm	1/200	1/200 + 10%
	25°- 45°	h ≥ 40 mm	1/300	1/300 + 10%
	nad 45°	h ≥ 40 mm	1/400	1/400 + 10%

Odvětrávací tašky se pokládají do plochy co nejblíže hřebeni nebo nároží či úžlabí v každém mezikrokevním poli.

Odvětrávací otvory v oblasti hřebene/nároží

- Velkoformátové tašky:
Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m2 plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene, resp. nároží „nasucho" pomocí větracího pásu hřebene.

- Maloformátové tašky:
Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m2 plochy střechy) za současného provedení hřebene, resp. nároží „nasucho" .

Větrací taška k tašce Bramac MAX (www.bramac.cz)

Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí. Při odvětrávání mezi tepelnou izolací a pojistnou nedifuzní fólií Bramac VEL příp. bedněním je potřeba vytvořit odvětrávací otvor v oblasti hřebene.

Zdroj: technické listy www.bramac.cz

Hlavní zásady navrhování odvětrání šikmých střech u vláknocementových šablon - eternit

Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*). Při realizaci větrání střechy se musí zohlednit zmenšení vstupního a výstupního otvoru podle procenta propustnosti použité mřížky.

Typ střechy	Vzduchová mezera	Sklon střechy(°)	Tloušťka větrané vzduchové vrstvy H1 (mm)	napojovací otvory
				okap,úžlabí	hřeben, nároží
dvouplášťová střecha s pojistnou hydroizolací difúzně otevřenou	horní vzduchová mezera H1	18°- 24° 25°- 45° >45°	60 50 (40) 50 (40)	S1>1/200 S1>1/300 S1>1/400	S2>1/400 S2>1/600 S2>1/800
tříplášťová střechas pojistnou hydroizolací difúzně uzavřenou	horní vzduchová mezera H1	18°- 24° 25°- 45° >45°	60 50 (40) 50 (40)	S1>1/200 S1>1/300 S1>1/400	S2>1/400 S2>1/600 S2>1/800
	dolní vzduchová mezera H2	18°- 24° 25°- 45° >45°	40 30 20	S1>1/200 S1>1/300 S1>1/400	S2>1/400
					S2>1/600
					S2>1/800

Velikost výstupního otvoru při větrání hřebenem je 100 cm2 /bm. Větrací mezera 1 cm/bm.

Zdroj: technické listy www.eternit.cz

Hlavní zásady navrhování odvětrání šikmých střech u bitumeových šindelů

Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.). V praxi jsou dvě možnosti:

- volit slabší tepelnou izolaci a zanechat požadovanou vzduchovou mezeru mezi ní a výškou krokve. Záklop je potom přibit přímo na krokvích. Nevýhodou je menší tepelně izolační schopnost střechy, nebo
- volit sílu tepelné izolace shodnou s výškou krokví, ale vzduchovou mezeru potom vytvořit dodatečně pobitím střechy záklopem na kontralatích o síle požadované vzduchové mezery (tedy 4-6 cm). Tuto volbu doporučujeme, chceme-li použít deskový záklop, takže hustším roštem (s roztečí cca 35 cm) můžeme použít levnější tenčí desky (obvykle ale minimálně 15, spíše 18 mm).

Celková průřezová plocha ventilátorů je funkcí tepelně izolované plochy střechy P a sklonu střechy.

Sklon střechy	Požadovaná plocha ventilátorů
15°- 40°	P/300
40° - 85°	P/600

Plocha ventilátorů musí být stejná na vstupu i na výstupu (tj. ve spodní i horní části střechy).

Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu. V určitých oblastech (hory, pobřeží), kde hrozí nebezpečí vnikání vlhkosti zvenku a následné kondenzaci nebo vlastní větrání díky vysoké vlhkosti venkovního vzduchu je málo účinné, je třeba se řídit speciálními předpisy a obvykle se i volí ochrana horní části tepelné izolace
před pronikáním kondenzátu instalací kontaktní difúzní folie podobně jako u pevných krytin.

Negativa střešní nevětrané skladby

U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu buď pomocí odvětrávačů do plochy (například typu Duraflo) či se zhotoví konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích.

Pozitiva střešní větrané skladby

Zdroj: technické listy www.iko.cz

Další články z kategorie: Střešní plášť odvětrání ZDE

autor: krytiny-strechy.cz